Můj pohled na ...

Vyroste z mého potomka slušný člověk? Taky vás tato otázka už napadla?

Denně si pokládám otázku, zda to co dělám, dělám správně. Vychovávám z mých děti slušné lidi? Budou v dospělosti samostatní a budou vědět, jak se protlouct životem? Nebudu se muset za ně stydět? Nespadnou na samé dno společnosti?

Prostě své děti miluji a chci pro ně to nejlepší. A to se týká i jejich výchovy a probouzení jejich osobnosti. Každý jsme nějaký, nejinak je tomu i u těch malých človíčků. Ale myslím si, že každý by měl znát nějaké hranice slušného chování a mít zdravou morálku. Vidím dnes a denně spoustu maminek a tatínků a v podstatě kohokoliv, kdo zrovna prtě hlídá, že mu nejde příkladem. Pak se na to malé stvoření, ani nemůžete zlobit, když mu to nikdo neukáže.

Občas je fajn zkontrolovat, co se kolem děje.

Neříkám a ani netvrdím, že jsou takový všichni. Ale je nějakým nepsaným pravidlem, že se na místech s velkým počtem pobíhajících ratolestí najde minimálně jedna osoba, kterou bych nejradši poprosila, aby odešla.

Taky nesnášíte, když cizí dítě bere vašemu hračky, hází po něm písek, v horším případě kameny a neustále jej předbíhá na klouzačce a všemožně blokuje cestu na prolézačce? A jeho doprovod sedí a hledí a nic nedělá? Když to vidí, jásám. Většinou má však oči přilepené k telefonu nebo časopisu a dělá, že není. Já mám chuť v takových chvílích vraždit. Opravdu mě to vytáčí. Sakra, tak snad musím tomu malému ++++++ vysvětlit, že takhle teda ne.

Já Lili od začátku vysvětluji, že na hřišti není sama a s ostatními „kamarády“ se musí dělit o místo na něm. Ví, že se písek neháže do očí a kameny jsou k tomu, aby ležely na zemi a ne, aby způsobily otřes mozku nejbližšímu možnému cíli. Prostě ví, jak se chovat. A ukazuje mi to, každý den.

Pak se snažím, tu moji holku malou učit úctě ke starším. A že když se bude slušně chovat k lidem, budou se i oni hezky chovat k ní. Takže zdravím kam vlezu. Ona ještě nezdraví, ale to proto, že se ještě rozmlouvá. Věřím, že začne. Snažím se být milá na prodavačky, řidiče autobuse, spolusedící na lavičce i na ty, co my pravidelně připravují kávu a udržují mě tak naživu 🙂

Nechci, aby ji potkalo něco zlého. A tak doufám, že vše co dělám, dělám v jejím zájmu a ona bude jednou opravdu skvělá žena. Neříkám hodná, protože dnes, kdo je až moc hodný, má to v životě těžké. Mou nejhorší můrou je, že by z ní byla alkoholička nebo feťačka. Čeho se bojíte vy?

 

Sany

 

Můj pohled na ...

Láska se nedělí, ale násobí

Lilinka je milované dítě. Moc milované. A proto před jejím prvním rokem došlo k rozhodnutí pořídit ji sourozence. Viděli, a stále vidíme, jako to nejlepší, co ji můžeme do života dát. Já však měla trochu obavy.

Asi to zná každá máma. Máte to své miminko a najednou tu bude další? Jak to zvládnout? Je vůbec možné někoho milovat stejně? Vždyť v mém srdci byla už hluboce zakořeněná láska k Lili. Vůbec jsem nechápala jaké to bude. A co ten čas? Teď každou chvilku trávím s mou milovanou. věnuji se jí, chodíme ven, den už tak nějak plyne sám. Už jsme si zvykli. A bum! Najednou tu bude malý uřvánek, co mě bude nonstop potřebovat. Jak k tomu ta malá holčička přijde? Teď vím, že jsem to neměla vůbec řešit a prostě to přijmout a jít do toho po hlavě.

Víte proč těhotenství trvá 9 měsíců? Aby si na tu skutečnost zvykli ti, kterých se to bude týkat. Ono i to roční děťátko vnímá, že mamince roste bříško a byt se pomalu plní různými zajímavými věcmi. Máma a táta mluví o nějakém bráškovi a chystají se na jeho příchod. A to malé stvoření vám najednou roste před očima. A pak to přijde.

Bráška Kili se narodil a já byla zamilovaná v první chvíli, co jsem jej uviděla. A pochopila, že se láska nedělí, ale násobí. Prostě se mé srdce nafouklo a spolklo další vlnu citu.

Tak to je.

A co ten čas? Ano, musím jej dělit mezi oba. Na začátku to bylo docela stresující a vyčerpávající, ale postupně si to sedlo. Nakonec to prospělo všem. Dcerka je samostatnější a já si taky srovnala v hlavě co chci. A dokonce našla časi sama na sebe.

Prostě druhé dítě je výhra pro všechny. A té lásky co doma zažijete. To za to stojí.

 

A jak to máte vy?

 

Sany