Můj pohled na ...

Sourozenec. Výhra nebo prohra?

Jsem maminkou dvou dětí. Ale samozřejmě tomu tak vždy nebylo.

Když se mi narodilo první miminko, dcerka Lili, měla jsem dvacet-šest. Na dnešní dobu mladá maminka. Vdávala jsem se ve třiadvaceti. Opravdu jsem rodinně založená a na nic jsme s mužem nečekali. Druhé smrádě přišlo dva roky poté, syn Kili.

Dcerka byla úžasné miminko. Usměvavé, milé a krásné jako panenka. Avšak už od plenek osobitá a tvrdohlavá holka. To má po mě, přiznávám. Někdy je to vážně boj, ale co jsem chtěla, to mám. Rok jsme se točili pouze kolem ní. Rok byla středobodem světa, nejen mého muže a mě, ale v podstatě celé rodiny. A to byl i jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli ji pořídit sourozence. Byla až moc zvyklá, že je obletována, a že je vše podle ní. A takovou jsem ji nechtěla. Dcerku vychovávám tak, abych se za ní nemusela stydět. Učím ji pokoře k životu, úctě k lidem a ke zdravé sebeúctě. Aby věděla, že síla je jak v ní samotné, tak že o ní může i požádat. Už tři mušketýři věděli, že tři jsou víc než jeden. Že ano Athosi, Porthosi, Aramisi a D´Artagnane.

 

Vždycky jsem věděla, že jedináčka rozhodně nechci. Můj táta je jedináček a máma má sestru a bratra. A celý život vidím, ten propastný rozdíl Neshazuji nikoho, kdo vyrůstal sám. Ale takový člověk, má prostě srovnané priority jinak než já nebo než si představuji pro svou rodinu.

 

Dva jsou víc než jeden.

 

Druhým důvodem k dalšímu těhotenství byl fakt, že nechci nechat Lili v životě samotnou. Nikdy nevíte, co se může přihodit. Každý den najdete v novinách nějakou nehodu, neštěstí. Prostě mít někoho blízkého k sobě, je výhra.

Co vidím jako bonus, je ten čas co získám. Získám, ještě to tak není. Ještě si s bráchou nehraje tak, jak bych si představovala. Ale už se to lepší. Po 9 měsících úspěch. Ale jednou ten den přijde, Nebudu mít na ruce řvoucí mimino, které momentálně prochází separační úzkostí a u nohy dítě vyžadující … doplňte dle vaší chuti. Pokud máte malé děti, v podstatě jakkoliv staré, znáte to.

 

Je to čím dál lepší.

 

Podle mě je sourozenec výhra. Mám jednu sestru a jsem za ní moc vděčná. Ona si mě kdysi vyprosila. A za to ji moc děkuji. Mít ji, je skvělé. Vím, že kdyby cokoli, ona mi pomůže. A to samé chci i pro své děti.

A co vy? Jak se díváte na pohled sourozenectví?

 

Sany

Franerova

6 Comments

  1. Mám bráchu a rozhodně nechci, aby syn byl jedináček, ideálně aby měl nejméně 2 sourozence, klidně i 3, možná i 4 🙂
    Kamarádka, která má děti 2 roky od sebe, tak taky říkala právě v době, kdy mladšímu bylo okolo 9 měsíců, že si konečně začínají spolu hrát a že se do té doby nezastavila. Od té doby už je to prý jen lepší a lepší (mladší má necelé 2 roky) 🙂

  2. nádherně a výstižně napsáno. Znám a vím přesně o čem je řeč , mám tři děti a šest sourozenců.

  3. Také bych chtěla druhé dítě, parťaka pro své první. Už teď ma dcera 5 let a si říkáme s mužem, že jsme se měli pokoušet mnohem dříve.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *